Popis luku

Luk byl původně ohnutá pružná větev, mezi jejímiž konci byla napnutá zvířecí šlacha. Za stovky let, po něž provázel člověka prošel velkým vývojem. Měnila se jeho délka i konstrukce, která měla zaručit šípu co nejvyšší ryychlost, průraznost a přesnost.

Popis šípu

 

1-hrot šípu, 2-část dříku (upevnění hrotu), 3-dřík, 4-výstupek, 5-přední vinutí,
6-opeření, 7-ovinutí opeření, 8-ovinutí končíku, 10-končík, 11–zářez pro tětivu
 

 

Popis luku 

 

 

Výkon luku

Je dán zejména silou, potřebnou k ohnutí ramen tak, aby bylo dosaženo požadované délky nátahu. Luk pak vloženou pomalou sílu dokáže přeměnit na sílu rychlou, výbušnou, která je usměrněna do jednoho bodu - hrotu šípu.
Síla, potřebná k napnutí luku na 28" ( 71 cm ), je na ramenech vyznačena v librách ( 1 lbs = 0,454 kg). Podle této hodnoty si může každý vybrat tak výkonná ramena, jaká potřebuje pro dostatečný dostřel při náměru, který ještě dovoluje na nejdelší vzdálenosti kvalitní míření. Ve sportovní střelbě podle pravidel FITA se síla luků pohybuje u mužů mezi 38 - 45 lbs, u žen od 30 do 36 lbs. V našem pojetí střelby není tak vysoká hodnota nutná, neboť se střílí zpravidla na kratší vzdálenosti (do 30 m), zatímco střelci FITA střílí na 70 až 90 m.
V praxi je však výběr zcela individuální a vychází z tělesných proporcí a fyzické síly. Střelec s delším nátahem získává u stejného luku vyšší výkon než střelec s nátahem kratším. V poslední době se stále více uplatňuje zásada, že každý střelec by měl mít luk jen tak "těžký", jak pro svůj výkon nezbytně potřebuje. Přílišná námaha při napínání luku se časem projevuje chybami ve střeleckém stylu a u mladých střelců, kteří jsou ještě v tělesném vývoji, může dojít k nežádoucímu přetěžování postavy. Proto je třeba zejména při výcviku používat lehčí luky a zatížení zvyšovat postupně, s ohledem na potřebu dostřelit větší vzdálenost.